 |
 |
 |
 |
| SKYDIVE |  |
|
||||||||
             
|
Chci to zažít znovu!Eva Ševčíková
Když jsem časně zjara připravovala článek do týdeníkové rubriky "Jak se u
nás žije", mluvila jsem o ne příliš časté profesi s pilotem vrtulníku.
Obzvlášť se mi líbilo povídání o tom, jak to tam nahoře vypadá a jaký je
pohled na zem z tří set metrové výšky. Protože jsem kdysi absolvovala
vyhlídkový let vrtulníkem, dokázala jsem si takový pohled alespoň částečně
představit. A začala jsem závidět. Ale nebyla to zlá závist. Spíš touha
podívat se tam, kam nemá přístup každý. Říká se, že přání je otcem myšlenky.
A tak, jelikož jsem zvídavá, neposedná a taky priměřeně střelená, rozhodla
jsem se spojit pozorování rodné hroudy z nadoblačných výšin s tandemovým
seskokem.
Do redakce za námi s informacemi přichází každý den spousta lidí a mnoho
dalších oslovujeme zase my, redaktoři. Takže domluvit se s Jaroslavem
Koribským z prostějovského Adrenalinsportklubu, který seskoky padákem
provozuje, bylo dílem okamžiku.
Abych se lépe psychicky připravila, vyšlapala jsem v rámci návštěvy Olomouce
schody na věž chrámu svatého Mořice a intenzivně se dívala kolem a hlavně
dolů. Bylo to ale pouhých 46 metrů, což později v konfrontaci s výškou čtyř
tisíc metrů bylo jako plácnutí do vody.
Když přisel den D, byla jsem tak natěšená, že jsem ani nestačila být
nervózní. Na letišti v Kunovicích jsem pozorně sledovala přípravu mě
podobných nadšencpů i to, jaké povely s nimi instruktor na zemi nacvičuje.
Když přišla řada na mne, radostně jsem se hrnula k letadlu. Já jsem totiž
letadlem ještě nikdy neletěla a měla jsem tedy poznat dvě zcela nové veci.
Naše letadlo se rozjelo po startovací dráze a z okénka se mi záhy naskytl
pohled na neustále se zmenšující domy, až byly malé a možná ještě menší, než
špendlíkové hlavičky. Ze silnice zbyla jen malá šedá stužka a železnice
vypadala, jako když dvakrát čmrkneš ořezanou tužkou. Kolem nás se líně
povalovaly bílé chuchvalce mraků a ve veselé náladě jsem nahlížela střídavě
hned na jednu, hned na druhou stranou. Postupně začali tandemoví piloti se
svými "ovečkami" tvořit pevné celky. Pevné proto, že jsme byli k sobě
navzájem připoutaní popruhem, na jehož konci je bezpečnostní zámek. Úsměv ze
rtu mi zmizel v okamžiku, kdy pilot letadla oznámil všem na palubě, že se
mohou otevřít dveře a může se začít skákat. Do letadla zavál velmi svěží a
studený vítr a vyskočili první sólo skokani. Pořadí je totiž předem určené a
tandemisté skáčou až nakonec. V tu chvíli se mi dosud naprosto normálně
tlukoucí srdce rozbušilo s takovou intenzitou, jakou jsem ještě v životě
nezažila. Jak jsme se dostali ke dveřím, si vůbec nepamatuji, ale prý jsem
se stále usmívala.
Probralo mě až čerstvé povětří. Chvíli jsem nevěděla, kde je na hoře a kde
dole, a připadalo mi, že se neustále točím v kotrmelcích. A srdíčko pro
změnu nic, ani neťuklo. Prohlídkou fotografií a videozáznamu jsem později
zjistila, že kotrmelec se ve skutečnosti nekonal ani jeden, protože můj
tandem-pilot, Jarda Koribský, skok během chvilky vyrovnal. Takové fofry,
jako při volném pádu člověk hned tak nezažije. Propadali jsme se rychlostí
200 metrů za vteřinu a já měla pocit, že se utopím ve vzduchu. V první
chvíli jsem se totiž nemohla vůbec nadechnout. Byla jsem ráda, že v naší
blízkosti byl kameraman a mohla jsem se tak soustředit na pevný bod. I když
pevný bod je relativní pojem. Padal k zemi stejně rychle, jako my. Aby se
udržel na naší úrovni vypomáhal si "křídly" na kombinéze, takže chvílemi
připomínal batmana.
Za necelou minutu, během níž jsme se propadli ze čtyř do "pouhého" jeden a
půl kilometru, jsme si s kameramanem dokonce podali ruce, takže jsem potom
mezi přáteli mohla dělat ramena s tím, že jsme ve vzduchu utvořili malou
formaci. Poté tandem-pilot otevřel padák, já jsem si potáhla "kšíry",
pohodlně se v nich usadila a začala si vychutnávat klouzavý let na padáku.
Domy a auta se zatím zvětšily jen nepatrně. Lahůdkou při seskoku je také
vyzkoušet si řízení padáku. Musím přiznat, že jakkoliv bylo osvobozující
ovládat let, proudění vzduchu je velmi silné a mě za chvíli porádně bolely
ruce.
Nevěřila bych, že z takové výšky nakonec můžu dosednout na zem jako do
bavlnky. Nahoře si člověk užívá rozhledu, ale po přistání se dostaví
euforie. Alespoň u mne tomu tak bylo. Neustále jsem se smála a nadšená z
nezapomenutelného zážitku bych objala celý svět.
Pocit štěstí, svobody a toho, že mám, co druzí ne, u mě přetrvával po zbytek
víkendu. Ještě v pondělí, když jsem popisovala v redakci kolegům průběh
seskoku a svoje pocity, jsem se zasněně usmívala a z očí mi tekly slzy
štěstí. I teď když píšu, se mi srdce opět rozbusí a před očima mám celou tu
nádheru volného pádu.
Jedno je jasné, dárek k mým příštím narozeninám má zcela konkrétní podobu.
Chci to zažít znovu!
Tandemový seskok padákemCílem tandemových seskoků je nabídnout lidem všech věkových kategorií možnost
prožít bez náročného výcviku pocity z volného pádu a klouzavého letu na padáku tak, jak jej
může prožít jen zkušený parašutista. Co Vás čeká? Nejprve absolvujete krátkou, asi 10-ti minutovou instruktáž, která se
provádí těsně před seskokem. Ustrojíte se a se svým pilotem nasednete do letadla. Během stoupání se
připoutáte k pilotovi a připravíte se na výskok. Po zvukovém a světelném signálu, který vydává posádka
letadla vyskočíte. Během 1 minuty propadáte volným pádem 2,5 km při rychlosti do 200 km/hod.
Ve výšce 1,5 km otevře tandem-pilot padák. Po otevření padáku Vás čeká asi osmiminutový let na padáku,
při němž si můžete sami vyzkoušet jeho řízení, měkké přistání na letišti a v paměti Vám zůstanou krásné
vzpomínky na tento nezapomenutelný zážitek.
Ceny:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
